Reklama
 
Blog | František Pašingr

Škola

Nechci hodnotit současnou úroveň ZŠ, protože ji naštěstí neznám. Naivně doufám, že až půjdou vnoučata do školy, tak s radostí zaregistruji výrazné změny od dob mé školní docházky.

Podotýkám, že se školou jsem problémy neměl. Matematika, fyzika a zvláště chemie byly mé koníčky a gramatiku jsem řešil intuitivně, protože jsem přečetl stovky knih. Jen ty „vedlejší“ předměty jako výtvarná výchova, sloh, zpěv byly trochu problém.

Nedávno mi žena vyprávěla veselou příhodu z práce. Navrhl jsem jí aby to napsala.

„Já to neumím.“

Reklama

„Jsi přece gramotná.“

„No ano, ale sloh mi nikdy nešel.“

Má pravdu, vzpomínám si na nenáviděné slohové úkoly. Osnova, úvod, stať a závěr. Trvalo mi 40 let než jsem se vzpamatoval z této „výuky“ a odvážil se něco napsat. Kupodivu shledávám, že jsem si k tomuto článku napsal osnovu, protože jsem neměl čas hned napsat všechno a nechtěl něco zapomenout. Naplánoval perex (úvod) a rozvrhl, které myšlenky do stati a jak je shrnout na závěr.

Ve výtvatné výchově soudružka učitelka hlavně dbala na úpravu a čistotu výkresů. S tím jsem měl problémy, protože kreslím oběma rukama a nakonec přijde ke slovu plastická guma, aby odstranila nežádoucí šmouhy. Soudružka mi tenkrát zatajila nejen existenci plastické gumy, ale i výtvarných směrů.

ruka.jpg

Domnívám se, že tzv. vedlejší předměty např. výtvarná výchova, zpěv nebo sloh by se neměly známkovat. Technické předměty se dají hodnotit poměrně objektivně dle počtu chyb ve výpočtu nebo v diktátě. Např.: literatura by se neměla hodnotil podle toho kolik životopisů a seznamů děl jsem nabifloval, ale podle toho, co jsem četl a co si z té četby umím vzít. Dodnes když narazím na autora, který byl součástí povinné četby, mám k němu podvědomý odpor.

Proč by se tyto „umělecké“ předměty nemohly vyučovat zábavněji. S malířstvím a sochařstvím jsem malého syna seznamoval na výstavách a v galerii a potom jsme to doma zkoušeli.

Místo povinné četby by se každý mohl pochlubit co četl a učitel by přidal vyprávění o těch „svých“ autorech.

Sloh – proč se nejdříve biflovat teorii a potom teprve psát. Obráceně je to zajímavější. Již při psaní prvního blogu jsem šel oprášit pravidla pravopisu a po desátém jsem vyrazil shánět knihy o literární teorii. Teď teprve bych ocenil rady vlídného učitele. Proč to takto snadno nešlo tenkrát. Tím, že psaní bylo nucené a známkované mi ho znechutili na pěkně dlouho. Vsadím se, že i tenkrát by se všichni snažili obstát se svým článkem, kdyby to bylo dobrovolné a zábavné.

To mám o školství naivní představy. Nicméně ještě pár let si je mohu dovolit.