Komentáře: Nesmrtelnost

Od: Anonym

Anonym — Wed, 22 May 2019 21:28:45 +0000

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Wed, 01 Oct 2008 23:15:05 +0000

Materia
Materia je od mater – takže v antice se hmota nikdy za neživou nepovažovala 🙂

To až Descartes.

Hmota je zajisté těhotná životem – ale vzhledem ke kombinatorice to klidně mohlo vyjít jen jednou.

Třeba už jen kombinatorické množství různých proteinů z je větší než množství částic ve vesmíru…. Takže proto ta péče: je to vzácnost. A jsme to my.

Jasně že vlastně vždycky je text jen kůže, do které vkládáme vlastní obsahy. Dokonce i to co vidíme, vidíme jen skrze vzory v mysli. To skeptikové vystihli velmi přesně, jakkoli neměli představu o zpracování obrazové informace v mozku 🙂

Opravdu by mne zajímalo, jak se dá konzistentně oddělit osobní smysl od obecného. Na nic takového jsem nepřišel – všechno mi pak dávalo dohromady jen nesmysl, nikoliv smysl. Jestli máte čas a chuť, napište prosím na mail. Asi neodpovím tak rychle jako v 1000 zn, ale…

Od: Pašingr

Pašingr — Wed, 01 Oct 2008 23:01:28 +0000

Pyrrhón
To, že se z jeho díla téměř nic nezachovalo mi docela vyhovuje, protože si do té kůže mohu vložit co sám chci. Také jsem nikdy nenapsal, že se jím řídím, ale že se jeho názory blíží mým, protože svoje názory nedokážu popsat několika větami ve sloupečku pod fotografií.
P.S. Není náhodou chybná i představa, že hmota je živá a neživá. Co když je to stále táž energie, jen se jinak projevuje. Potom by Vaše péče o zachování života byla také mimo realitu.

Od: Pašingr

Pašingr — Wed, 01 Oct 2008 22:50:43 +0000

Byl to jen příklad
právě toho jak se naše představy liší od možné skutečnosti, ale tu skutečnost nikdo nezná.
Jak to souvisí se smyslem. Jednoduše, když o vesmíru vlastně nic nevím a moje představy o něm jsou zcela mimo, tak je mimo i každý smysl, který si podle těchto zkreslených představ vytvořím.
Je to podobné jako mít představu Boha a dát si za smysl se mu zavděčit. Takhle nesmyslný ovšem nejspíš je jakýkoliv jiný smysl, protože nikdo neví jaká je skutečnost, ze které by měl vycházet.
Víte jistě, že to co si myslíte, že prožíváte náhodou není jen sen.
Mimochodem jsem o žádném nic nemluvil. Psal jsem o hře energií.

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Wed, 01 Oct 2008 18:58:33 +0000

Skeptikové nebo eleaté už byli dál: zpochybňovali naše modely.
V tomhle byla svobodná antická filosofie mnohem dál, jenže tady je ta potíž, že se jaksi nemůžeme s těmi lidmi bavit přímo – a texty jsou pro nás, vzhledem k nezachování „autorských významů“ tehdejších slov často „temné“ – viz třeba Hérakleitos. Takže to, co nám z jejich myšlenek zbylo, se mi často zdá jako když z živé ryby zůstane jen vycpaná kůže – vůbec nechápeme, o co šlo, jak se to „hýbalo“.

Třeba Zenónovy aporie, Achilles a želva, co to ukazuje? Nesmyslnost „přirozeného“ modelu pohybu. Nemožnost kontinuálního dělení prostoru a času.

Obdobně nejspíš Pyrrhón – tipnul bych si, že ukazuje, že se nesmíme spokojit s jedním modelem. Že abychom něco pochopili, musíme na věc nahlížet z mnoha stran a úhlů – a jedině tak nám dojde, jak je vnitřně složitá. A jak trapně jednoduché je naše myšlení proti skutečnosti. To je skepse – ne, že hmota neexistuje, ale že náš pohled na hmotu je příliš jednoduchý, takže vede k rozporu s realitou.

Ale jakou to má souvislost s osobním smyslem?

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Wed, 01 Oct 2008 18:45:51 +0000

Ale probůh, co to je hmota a co to je prázdno?
Tak tímhle jste mne skoro rozesmál. O tom se bavím s třináctiletou dcerou a vysvětluji jí, že my samozřejmě neumíme dobře popsat to, s čím nemáme žádnou zkušenost, nemáme na to představy ani slova – a tak podle toho ty modely vypadají. Nesmyslně. Jakápak hmota složená z prázdna? Co je to prázdno? Nic? Nehmota? Probůh, už jsme v 21.století, spouštíme u Ženevy LHC a lidi ještě pořád nechápou ani úplný základ aktuální fyziky: prostor! Prostor není prázdno, nic! Opravdové nic je tam, kde „ještě není vesmír“. Já vím, že se to těžko představuje, ale už takovou dobu to víme, už bychom to měli umět. Prostor není žádné „nic“ a „částice bez síly“ je…

Selský rozum: makroskopické pojmy z naší zkušenosti, kterými poměřujeme svět. Vidíme samostatné věci ve vzduchu: a stejně si modelujeme atomy. Nebo zvedáme nějaké břemeno rukou: a stejně si představujeme i sílu mezi atomy. Ale to je skoro jak za Aristotela, tehdy to byl pokrok, ale dnes je takové vnímání hmoty někde úplně mimo současné poznání.

Od: Pašingr

Pašingr — Wed, 01 Oct 2008 16:25:47 +0000

Osobní smysl (nesmysl)
Posledním odstavcem jste dost přesně vystihl postoj Pyrrhóna z Élidy, ten zpochybňoval i existenci zdánlivě hmotných předmětů. Viz první stránka této diskuse.
K tomu dodávám, že na zdánlivě hmotném předmětu např. balvanu o průměru 1 m je tak málo hmoty, že kdyby mezi jednotlivými částicemi (mám na mysli neutrony, elektrony, atd.) přestaly působit odpudivé síly a částice by se k sobě přiblížily (asi jako v neutronové hvězdě), tak ten balvan by měl poloměr setinu milimetru. Takže to co vnímáme jako hmotný svět je jen hra vzájemně působících energií.

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Wed, 01 Oct 2008 14:50:33 +0000

Lze mít jen osobní smysl?
Přiznám se, že nechápu, jak je možné racionálně vyřešit osobní smysl, aniž by člověk měl vyřešen smysl lidstva a dalších vrstev reality, jichž se jako individuum účastní.

Smysl jednoho mravence bez smyslu mraveniště mi uniká. Jak pominout aspekt, že jedinec je jen článek řetězu?

Jasně, vše lze vzít „jenom jako hru o nic“. Dění bez hodnoty a smyslu. V takto pojatém systému ja pak „shora“ všechno jedno. Takže pak si lze vytvořit osobní smysl jakýkoliv, třeba epikurejský, který bude preferovat osobní emoční štěstí, nebo kantovský, který bude preferovat osobní dodržování nějakých zásad, náboženský, mocenský atd – ale jak zabránit svobodné mysli, aby jakýkoliv takový parciální smysl okamžitě z nadhledu zpochybnila, to tedy opravdu nevím.

Stanovit si pouze osobní smysl tak podle mne znamená zpochybnit existenci okolí. Něco jako implikace z nepravdivého tvrzení: „když celkovou existenci beru jako nesmysl (nebo neurčitelno), pak mohu mít osobní smysl jakýkoliv“.

Máte to jinak?

Od: Pašingr

Pašingr — Wed, 01 Oct 2008 07:02:48 +0000

smysl existence
Osobní smysl existence mám vyřešený.
Smysl existence lidstva pro zachování rozmanitosti života na Zemi je značně pochybný. Přemnožení člověka ostatní druhy spíše ohrožuje (až likviduje) než by je chránilo. Pokud jde o „kolonizaci“ vesmíru tak jen doufám, že to nedopadne jako když Evropané kolonizovali ostatní světadíly. Spíše si však myslím, že se lidstvo dříve mezi sebou vyhubí než bude schopno trvale kolonizovat vesmír.

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Wed, 01 Oct 2008 01:06:45 +0000

Přenos možný je, ale rozvinutý život se zatím
nikde nepodařilo prokázat. Může někde být a bude to paráda, když se ukáže, že nejsme sami. O tom se přít nechci, to je praktická otázka. Ale zatím nic takového nikde nevidět. Jde přece taky o to, až kam se v jakém prostředí může život rozvinout. Zda jeho modelování vnějšího světa vnitřními strukturami (=adaptace na zkušenost) dospělo až k inteligenci.

Smysl jednoho života a smysl života lidí – to je samozřejmě řetěz typu „bližší košile než kabát“, takže je nutné ten jistější obecný smysl dotáhnout do – zcela nejistých – možných smysluplných osnov života individua (od planety k atomu je taky dlouhá cesta, smysl jednoho atomu je podstatně hůře vytvořiitelný, než smysl planety). Hledáte smysl jen emocionálně sám pro sebe, nikoli zařazení do nějakého logicky smysluplného pohybu?