Planina porostlá hustou šťavnatou trávou byla náhle přerušena hlubokým kaňonem, na jehož dně protékala říčka a ústila prostorná jeskyně.
Brzy přišli na to, že kolemjdoucí stáda koní a zubrů stačí pokřikem zahnat na okraj kaňonu. Zlom do propasti je tak překvapivý, že většina zvířat nestačí zastavit a spadne rovnou do kuchyně.
Uplynulo dlouhých dvacet let. Stařičký Dong (bylo mu 45 let) dávno předal vládu synovi Dingovi. Blahobyt trval. Život v ráji se podepsal na všech příslušnících kmene. Ženy vypadaly jako Věstonická Venuše, ale i muži připomínali spíše kouli sádla než svalnatého bojovníka.
V tu dobu k nim zabloudil mladý chlapec, který měl na tváři nezvyklé rituální jizvy. Před 20 lety by ho rovnou zabili jako příslušníka cizího kmene. Tentokrát se však zachovali jinak. Jídla byl nadbytek a tak chlapce vzali mezi sebe. Cizinec se však s tlupou nesžil. Stále jako by mu něco scházelo. Na rozdíl od mužů kmene, jejichž nemilejší zábavou bylo polehávat na slunci a vyprávět si báje z dob, kdy ještě byli bojovným kmenem, cizinec se neustále toulal po okolí a odvažoval se stále dále a dále.
Jednoho dne potkal několik mužů a podle rituálních jizev poznal, že jsou z jeho původního kmene. Odešel tedy s nimi k jejich náčelníkovi, který se jmenoval Mulim. Bylo to několik dní cesty. Náčelník Mulim se zájmem vyslechl jeho vyprávění a kmen se záhy vydal na cestu.
Dingovi zpohodlnělí muži neměli šanci odolat bojovníkům zvyklým na tvrdý život v nehostinné krajině.