V autoritativních režimech tento postup lze snadno využít a tak si z nich vzal příklad Hitler, Stalin, Gottwald. Někteří knihy pálili veřejně, jiní je jen poslali do stoupy. Komise ustanovené ústředním výborem byly tak důkladné, že u autorů, které nemohli zakázat zcela (např. Karel Čapek) zakázali jen některá díla (Proč nejsem komunistou), ale i třeba z nevinné povídky o kocourovi a paštice alespoň odstranili jméno lahůdkáře Lipperta.
Přemýšlel jsem jak to udělají v tzv. „svobodné společnosti“, ale i tady se najde cesta. Nejdříve ve se ustanoví komise, které budou rozhodovat o tom, co je „umělecky hodnotné“ a co není (např. pan Just a divadelní hry). Dalším krokem je vzít lidem část peněz (daně) a podpořit vybraná díla a tvůrce finančně. To však nestačí, neboť hloupý lid je ochoten za „nežádoucí“ díla si připlatit. Bude tedy zřejmě následovat směrnice EU, která nežádoucí díla zakáže provozovat a vydávat. Začíná to kvótami na "evropské" filmy. Lidé zvyklí nechat si diktovat i úhel zahnutí banánů přijmou s mírným remcáním i tento zákaz. Opět tu budeme mít libri prohibiti.